Životopis

Zdeněk Chalabala po boku Václava Talicha patřil ke generaci tak výrazných operních umělců jako byli Beno Blachut, Eduard Haken, Václav Bednář, Libuše Domanínská, Milada Šubrtová, Marta Krásová, Drahomíra Tikalová, Marie Podvalová, Ivo Žídek, Antonín Votava, sbormistr Milan Malý, korepetitor a dirigent Jan Hus Tichý, operní režiséři Bohumil Hrdlička a Josef Svoboda a řada dalších vynikajících umělců. Dodnes je jejich doba považována za zlatou éru opery pražského Národního divadla. Svědčí o tom i nastudování opery Rusalka od Antonína Dvořáka pro Supraphon, dosud pokládané za nejlepší. Jeho umění v hudebně dramatickém oboru bylo oceněno v roce 1953 titulem zasloužilý a v roce 1958 národní umělec, tedy v době, kdy tyto prestižní tituly ještě opravdu něco znamenaly i přes poplatnost své době.

(*18. 4. 1899 Uherské Hradiště – †4. 3. 1962 Praha)

Po gymnáziu v Uh. Hradišti začal studovat práva ve Vídni a filozofii na univerzitě v Praze, odtud odešel na brněnskou konzervatoř, kde absolvoval skladbu a dirigování v r. 1923. Poté navštěvoval kurzy dirigování u Františka Neumanna a skladby u Leoše Janáčka (1925–26). V Brně získal velké zkušenosti v opeře a našel svůj romantický až expresivní dirigentský styl (1925–36 nejprve druhý kapelník, pak dirigent a dramaturg). V letech 1936–45 působil jako dramaturg a dirigent v pražském Národním divadle. V letech 1945–47 byl šéfem opery v Ostravě a po malé pražské epizodě vedl znovu 1949-51 jako šéf opery a dramaturg brněnskou scénu. 1951–53 byl šéfem opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Po definitivním návratu na první operní scénu roku 1953 souběžně působil v letech 1956–59 ve Velkém divadle v Moskvě a hostoval v Leningradě. Nastudoval zde řadu českých děl, mj. 1958 v Moskvě Janáčkovu operu Jenufa, 1959 v Leningradě Dvořákovu Rusalku. Hostoval na operních scénách v Benátkách, Berlíně a Drážďanech. Byl též výtečným symfonickým dirigentem. V české opeře byl jednou z největších osobností své generace. Podrobný životopis a dílo zpracovávám.

V prosinci 1961 dokončil kompletní nahrávku Dvořákovy Rusalky, v pražském Národním divadle studoval Šebalinovu operu Zkrocení zlé ženy, jejíž premiéry se však nedožil. V půli ledna 1962 onemocněl a 4. března zemřel. Jeho taktovka zůstala nehybná jako memento smutného vítězství hmoty nad křehkým životem citlivého a zranitelného člověka.